když jsem se dnes víceméně proforma zeptala na twitteru, kam zajít na večeři v okruhu náměstí republiky, netušila jsem, že přijde odpověď téměř osudová. cuketka doporučil jako první (ano, přiznávám, že nejen pořadí hrálo roli :) navštívit sansho restaurant v petrský. po chvilce zvažování tradičních destinací jako hybernie, ambiente anebo café imperial jsem se rozhodla pro nějakou tu novotu. a nelituju. tři vykřičníky!
sansho je sice koncepčně víc posh, než jsem původně na sraz s kamarádkou chtěla, ale co, za ten výsledek to sakra stojí. proč že posh? meníčko se totiž standardně skládá z 5 chodů, což na drbání není potřeba a z počátku nám představa tolika jídla byla vysloveně na překážku - ani jedna z nás se necítila na přežrání. nicméně po menším zagorkování (našeho i personálu) se šéfkuchař rozhodl vyjít nám vstříc a naservíroval jedno menu jako ochutnávku pro dvě osoby.
výsledkem je moje naprostá spokojenost a modří vědí, že to není nic obvyklého. co mě tak uchvátilo? kromě samotného funkčně čistého prostoru s minimem dekoru (celkem na podnik max tři vázičky a pár ciferníků a žárovek) mě maximálně potěšila profesionálnost personálu. když odečtu z výsledného skóre (dokonalost) pár škraloupů za počáteční neochotu servírovat jedno menu pro dvě osoby, dostávám se stále na perfektní gurmánský a společenský zážitek. meníčko bylo výborné, vzrušující i překvapující.
překvapením pro mě byl bůček s mátou a melounem (sádlo s ovocem se mi jeví jako příliš exotická kombinace), vzrušující a totálně k sežrání 12 hodin vařené masíčko s domácí chilli omáčkou a rýží. několik dalších plus bodů výbornosti si u mě získal dezert z fíků s vanilkovou zmrzlinou - za ten bych skoro vraždila. a nakonec se sluší pochválit i pivo kumburák, které celé návštěvě dodalo ty pravé koule.
uznávám, že právě kvůli pivu může být moje "recenze" zavádějící. nebylo jich totiž málo. ale o tom to je. najíst se a napít, a pak spokojeně usnout. takže dobrou a naviděnou v sansho. tohle byla sice první, ale určitě ne poslední návštěva.
hodně spokojené brum.
doporučovaný index se různí.
církve svým ovečkám navrhují štědrost 10 % z příjmu. sdružení 800 neziskovek, nadací a dobrovolnických organizací razí heslo "Give 5", což znamená alespoň 5 % z příjmu a 5 hodin dobrovolnických prací týdně.
jaká je realita?
průměrný američan daruje ze svého (nezdaněného) příjmu 3,1 %.
poměrově přispívá víc ten, kdo vydělává méně.
štědřejší jsou ženy, muži ale zase více dobrovolničí.
nejvíce dávají australané a novozélanďané.
a česko?
česko se na world giving indexu usadilo na 81. místě, spolu s polskem, kamerunem a čadem. depka. čekala bych trochu víc štědrosti vs země střední afriky.
průzkum se týkal jedinců. co se firem týče, k dispozici jsou data z ceny top filantropa 2009: vítězem žebříčku dárcovství v absolutní hodnotě náleží čezu, v top 10 se umístila i O2.
a abych nežvanila jen o ostatních, na závěr taky o tom, jak si utrhává samotná brunhilda.
každý měsíc putuje příspěvek za moribem do guniey.
nepravidelně prodejcům NP.
loni pár dolarů projektu Soles4Souls, díky němuž můžete darovat boty těm, kteří jinak chodí bosi.
a letos zase pár euro na kampaň world food organisation - wefeedback. ta si moji pozornost získala díky facebook aplikaci, kterou vyvinula zynga. máte-li taky pár euro nazbyt, přihoďte je do hrnce. ten můj zatím navařil boršč pro 50 dětiček. mňam!
krysák aleš je dost vod rány. denně totiž běhá do schodů za dramatické hudby. vlastně i bez ní. trénuje na zápas roku a musí ho vyhrát stůj, co stůj. čert to vem, jestli mu někdo ukousne ucho. jde do toho!
akryl na desce v původně černém dřevěném rámu s háčkem.
samec krysy obecné o rozměrech 30 x 40 cm.
k zakoupení na fléru.
jak jsem si já bláhová mohla myslet, že tip ťop od always je největší reklamní úlet letošního roku. je teprve duben, a už mám další dva kandidáty. dádádá od t-mobilu a ode dneška ještě výraznější projekt - roští musí pryč od wilkinsonu. WOW. to je jeden z těch momentů, kdy bych radši měla penis, abych nepatřila do cílovky takových marketérů.
1.
2.
3.
titulek postu tentokrát složitější než samotná realita. skrývá se za ním ale pouze poetika komplexity.
z časových + logistických důvodů (pondělní odpolední šlofík + úterní pracovní doba) byla fáze 3 rozdělena do dvou dnů:
mnoho hodin předvýběru nábytku na www.ikea.cz.
jedna pokuta za prošlou technickou (modří vědí, že to si felďák nezaslouží).
jedny kuřecí prsa se zeleninou.
dvě hodiny nakupování.
hodina popojíždění skladem.
spousta stolečků, polštářků, ubrousků, ručníčků, pouze jedna (!) svíčička, pár dalších nesmyslů a dvě skříně.
jedna strašně dlouhá účtenka.
vše složeno vyjma skříní (jeane, máš zítra čas?)
jeden botník zakoupen zase v jiné barvě než bylo plánováno.
prioritní komponenty začleněny do bytové kompozice: truhlík a květníky.
škoda, že na vybalení oblečení a nádobí už nezbyl čas...
krabice využity, kufry využity, tašky využity, igelitky využity, pytle taky.
k samotnému aktu stěhování nakonec ani nic moc napsat nemůžu, protože se nás prakticky netýkalo.
pochvala na adresu pánů stěhováků, kteří kmitali jako čečetky.
další 8hodinová šichta za náma.
večeře ve fraktálu za odměnu :)
odpoledne zakoupeno 10x krabice malá, 10x krabice střední + dalších 20 krabic využito z rodinného depozitáře.
následně proběhl přesun do druhé, výrazně náročnější, fáze a toť reálné balení.
vyhozeno 5 pytlů nepotřebných věcí.
nalezen 1 pas a 1 rodný list.
po 8 hodinách zabaleno 90 % věcí.
většinu krabic nezabraly poněkud překvapivě moje hadříky, ale knihy a desky.
prozatím žádné výraznější komplikace.
systém balení je téměř dokonalý, poněvadž probíhá už počtvrté...
započalo třídění a vyhazování, ta relativně nejzábavnější činnost při stěhování.
vyhozeno 12 papírových krabic (co kdyby se někdy hodily)
vytříděno zhruba 30 triček s firemními logy. jediní přeživší tričko right guard a palette 10 - gratuluji výhercům!
vytříděno strašně moc kalhot, sukní a svetrů. maminko, rezervuj si několik hodin na zkoušení.
vyhozena všechna pirátská cd (nevím, kde se u nás objevila!), zůstává pouze originál cranberries z 90. let a manu chao.
o polední pauze proběhla aplikace symbicortu turbuhaler + fluxonase.
v květnu roku 2009 jsem uskutečnila z hlediska food byznysu zcela jistě přelomový vhled do příchutí tic taců. otestovala jsem totiž variantu piňa colada. už vím, že jsem to neměla dělat. však jsem také své čtenáře na nebezpečí chuťové smrti upozornila.
čas je ale mocný lékař, a tak jsem se po téměř dvou letech odhodlala ve výzkumu pokračovat. z impulzivního regálku u albert pokladny na mě totiž svůdně mrkala novinka grape & litchi. ty vogo!
chcete-li zažít chuťovou dekonstrukci v přímém přenosu, čtěte dál. právě otevírám krabičku...
sladká, hodně sladká chuť se pomaloučku mění ve svéráznou, avšak jemnou a příjemnou chuť liči.
aha, už se objevují tóny hroznového vína, respektive kyselejší podkres.
liči se vrací, pak zase hrozno, a na chvíli opět liči.
teď znovu kyselost, a ještě větší kyselost.
finiš přechází do kyseliny. konkrétně jablečné s ostrým nádechem citronové a vinné.
něžnost liči je přebita fádní kyselostí. každý další tic tac tak ztrácí svůj liči šarm a přibližuje se vitacitu.
to se mi neíbí :/
vracím se zpátky k lemon & honey, k variantě, která naprosto harmonicky kombinuje ovocný drive citronu s uklidňující sladkostí medu. jo, to je jednoznačně favorit roku 2011!
