brunhilda’s posthaven

to je tak, když se zkombinuje lubitel2 z aukra se čtyřstovkovým ilfordem a naskenováním ve fotoškoda. nejdražší fotky, co jsem kdy nafotila...

foto první: snažím se pochopit, co je ten lubitel vlastně zač... 57 Kč

foto druhé: nějak mi to přetáčení snímků neštimuje... 57 Kč

foto třetí: pomalu začínám chápat, kam se kouká, co se mačká a co přetáčí... 57 Kč 

foto čtvrté: představa umělecké fotografie se rozplynula... 57 Kč

foto páté a šesté: co mi na tý kočce asi přišlo tak zajímavýho... 114 Kč

foto sedmé: no jasně, proč nefotit dlažbu za... 57 Kč

foto osmé: vzpomínka na doby MM, to se samozřejmě vyplatí investovat... 57 Kč.

foto deváte: tohle se mi líbí, nelituju... 57 Kč

foto desáté: květinová romantika je taky hodna... 57 Kč.

má rozhazovačnou jarní náladu. koupila si kabelčičku a pro vás má taky něco: 20% slevičku na svoje obrazy a obrázky.

9hodinová jarní šichta je u konce. vyluxováno, vystřiháno, smontováno, sklizeno, přerovnáno, přesazeno, urovnáno, utřeno, nalepeno, načančáno!

komoda: ikea

krejčovská panna: prababička

kaktusy a eukalyptus: tak různě a farmářské trhy na kulaťáku

šperkovnice: bižu dejvická pasáž

handmade rámečky: samolepící folie

 

květníky: ikea

ty první se hned prodaly, tak jsem si musela namalovat náhradníky :)

je to prostě ve vzduchu :)

brand brunhilda spatřil světlo světa roku 2009. daří se mu dobře, a tak si nechal založit i facebook fan page. to je teď totiž in.

Banán je protáhlé ovoce (technicky epigeická bobule) a plod banánovníku, který je velice žádanou komoditou produkovanou zemědělci tropických zemí.

Banány mívají obvykle hmotnost mezi 125-200 g, ta je však významně závislá na konkrétním kultivaru. Z této váhy asi 80 % představuje jedlou část a zbývajících 20 % připadá na kožovitou slupku.

Při aplikaci fialové barvy se sekulární význam banánů radikálně transformuje a ty tak získávají též rozměr duchovní.

 

3x akryl na hlubokém plátně 18 x 24 cm k zakoupení na fléru.

já mám svátek ale až třináctýho, povídá růžena. zatímco její sloní bojfrend postává u dveří a náruživě koulí očima, a že je tu s předstihem povídá, a že to snad není na škodu, když růže na burze teď dost stoupají. tak ona na to, že indexům moc nerozumí, každopádně nemá dneska napečeno, bábovku si chystala na toho třináctýho.

k zakoupení na fléru.

"chtěla klid, pro sebe i pro ostatní, hlavně pro Janinku, která měla zákaz se s ní scházet, s holkou Němců, jako byli ti, kteří v Reichu zavřeli a zavraždili jejího strýce z Frývaldova, po kterém Janinčina teta musela splácet dluhy. dluh za vazbu 1,50 marky za den, za soudní výlohy 20 marek, za popravu stětím 300 marek, za očištění nože od krve 5 marek, za odnesení hlavy 5 marek, za zpopelnění a pohřeb 100 marek, všechno jí to prý na účtenku rozepsali a vypočítali splátkový kalendář, tetě, která dostávala plat sedm marek týdně, za které na černém trhu nekoupila ani hrnek sádla."

"pro Blaniččinu generaci jsou ty věci, co se udály, zasazeny v tak dávné minulosti, že vypadají, jako by s nimi neměly nic společného. mladí jako ona to vnímají jen jako tragickou pohádku, kterou žili jejich prarodiče, tyhle děti se už nemusí vyrovnávat s ničím, co oni nechtě přenášeli na ty svoje. pro tyhle děti je to prostě historie, ne přítěž."

"nemůžu si pomoct, ale mám prostě dojem, že kromě těch dvou tří let se strýcem Karlem máma žila úplně nenaplněný a zbytečný život."

p.s. nejdepresivnější závěrečný odstavec ever. od teď čtu samý veselý knížky bez války, znásilnění, smrti, nespravedlnosti a nepochopení. nějaký tipy?