"chováme se podle gutha-jarkovského. jsme dámy. střežíme své pohyby, vyjadřování, intonaci, je to stálá kontrola sebe sama, která pomáhá udržet důstojnost. říkáme tomu šustit hedvábím."
"nenávidí nás dozorci, protože kdyby nás nebylo, třeba by je poslali někam do městské věznice. nenávidí nás vražednice a prostitutky, protože kdyby nás nebylo, byl by režím v lágru mírnější. nenávidí nás ženy odsouzené za válečné zločiny, protože kdyby nás nebylo, pan prezident už by jim dávno dal amnestii. a také, ach, jak nemilé, setkat se s bývalými oběťmi v ponižující jednotě. esesačky si hrály do našeho příjezdu na nevinné oběti české poválečné zvůle, ale teď jsou mezi námi ženy, které poznaly brigitu, jež v ravensbrücku štvala cvičené psy na vězně a vybírala pro selekci do plynu, lydie nezapomněla tváře těch, které ji trýznily v osvětimi. oběť i mučitel pod jednou střechou. padá na ně stejný déšť i pot do stejné brázdy. rozdíl byl jen v tom, že mučitelky byly propuštěny mnohem dříve než jejich oběti."
"copak je možné, že někde na světě se ženy parádí a někdo se za nimi podívá v obdivu? je někde svět, kde ti spraví zuby dřív, než ti vyhnijí? je možné, že teď, právě teď, když já ležím v suchém lejně, nějaká žena leží na pláži a nabírá stříbrný písek do dlaně a propouští ho mezi štíhlými prsty? je možné, že v této vteřině, když únavou nemůžeme jíst, někdo zasedá ke stolu s kyticí a zvedá sklenku aperitivu, ve kterém chrastí led? nemožné! nemožné!
"dozorci vlečou po zemi šílenou olgu turkovou. kopou ji do břicha, rozbili ji obličej, válí se ve zvratcích a krvi. jen dozorkyně "kobra" nekope. je v posledním měsíci těhotenství a prudký pohyb by jí mohl uškodit. stojí u zdi a s úsměvem přihlíží."