"šla bych s ním, dala bych mu, ale musel by mi slíbit, že to bude z lásky."
"v této chvíli je středem všeho osamělý muž, jenž sedí za psacím stolem."
"a za trest teď napíšeš tisíckrát: jsem tak strašně sám."
"vyprav se na cestu. už houká tvůj čajník."
"roztrhej vše, co jsi za celý den napsal, spláchni to do záchodu, potom se odeber k moři, stůj na břehu a čekej, až ti vlna tvou báseň přinese k nohám."
"člověk by měl být dobrý, lidé jsou v podstatě dobří, člověk by měl mít rád lidi atp. proč ne, ale neleze to z huby.
"teď zrovna věřím v hrnek, který zvedám k ústům, věřím v kávu v něm, v cukr v té kávě. co jiného mi zbývá?"
(ty dva poslední texty jsem si ohnutym růžkem poznačila už loňský září. a zapomněla na ně. je svym způsobem kouzelný nic si nepamatovat - to překvapení potom, zas a znova!)