co se píše v knihách: marius szczygiel: libůstka

"nežádat mnoho. příliš o sobě nemluvit."

"vedra. toužím po něčem, co neumím pochopit a vyjádřit. chtěla bych jet někam daleko za někým takovým jako já. jenže skutečnost nejsou iluze. trčím v Parkové ulici, která je naštěstí v létě moc hezká a jiná než ostatní."

"mám ve své samotě kamarádku, mouchu. když je v pokoji teplo a něco jím, poletuje kolem mě. už několik týdnů."

v neděli obvykle bývám sama. čas plyne tiše, nic nechci, nic neočekávám. bude tak, jak má být, už se nebudu vzpírat."

"včera mi spadl na zem ovladač od televizoru, jsem zoufalá!"

...

"milá Heňko, teď zas nejsem v nejlepší formě já. dívám se do zrcadla skoro zhnusená. ale doufám, že mě to přejde. člověk si prostě musí na to prašivění zvyknout."

"mým největším přáním je, aby mě povolali do armády a rozkazovali mi, co mám dělat, a aby mi všechno naprogramovali. abych si nic nemusela brát na vlastní triko. tušila jsi, že život v kapitalismu bude tak těžký?"