50. den projektu 365x brunhilda

lidi se mě ptaj, tak co, jak ti to jde? já vám to teda povim. jde to, ale dře to!

každej den přemejšlim, co stvořim a zveřejnim. rčení "jít s kůží na trh" je sakra blízko pocitu, kterej denně prožívám. jelikož neni čas strčit všechno, co se nepovede do šuplíku. neni čas na hrdinství. i sebevětší krávovina se musí vyblejsknout a odpostovat. protože jinak bych nic nestihla...

zdálo by se, že tyhlety malůvky se daj načmárat za pět minut. asi jo. ale já kreslit ani malovat neumim. mně to prostě trvá. vymyslet, otevřít blok, načrtnout, obtáhnout, kolorovat. najednou je to půlhodina, ani nevim jak.

takže ty dny, kdy přijdu pozdě večer domů a místo pádu do postele sedám ke stolu, proklínám. přiznávám. anebo když už skoro upadám do kómatu, a pak si těsně před půlnocí vzpomenu "tvl, ještě malovat!" a vyběhnu v pyžamu k notýsku, to už si říkám "už jen něco málo přes 300 dní". už bude konec...

ale když už jsem se před lety rozhodla, že malování by mohla bejt zábava, tak se jen tak nevzdám. protože ona je a velká. a taky vyčerpávající. a hlavně nekonečná. 

na světě existuje zhruba tak bambilion věcí, který potřebuju malovat. a proto vznikla 365ka. aby aspoň zlomek z nich našel svoje místo. nebo spíš moje.

a tak kreslim na gauči, u stolu, v tramvaji, po kavárnách. a říkám si, že když už jsem zvládla padesát dní, zvládnu i těch třistapětašedesát!