po delší době spokojenosti s českým pohostinstvím (zejména v táboře a poděbradech) jsem zase jednou dostala ťafku přímo po čumáku. na tradičním nedělním cyklovýletu jsem se chtěla občerstvit ve family hotelu okoř jako obvykle. bohužel cukry v těle došly dřív, než jsem čekala, zpanikařila jsem a zastavila už v relax parku modrá stodola u horoměřic. jsem radši měla padnout hlady, než absolvovat tenhle (nejen) gastronomický zážitek.
salát s marinovaným feta sýrem zněl jako neškodná svačina, která se nedá zkazit. ale jo, dá: feta sýr vypadal jako balkaňák z billy a o marinování se mu mohlo leda tak zdát. haló, pár kapek oleje není marinování! co mě ale rozhodilo ještě víc bylo to, že obsluha nerespektovala moje odhodlání nedat dýško. slečna se s drobnými nechtěla a nechtěla vrátit. jenže já takhle radikálně řešim nespokojenost v restauraci opravdu jen párkrát za rok, takže když už k tomu dojde, nic mě nezastaví! tak jsem si o 23 káčé řekla. a ona místo omluvy a zhrození, že si moje "díky" vyložila špatně, začala mektat něco o tom, jak jsem jí přece řekla "dobrý". omyl se stát může, ale vždycky jen na straně obsluhy, to už by těm slušnějším podnikům mohlo dojít.
pro porovnání real:
vs upoutávka na webu:
