další depka knížka do party. narušené dětské dušičky, zlámané prsty a navrch jedno uhoření. hoeg by asi napsal, že je jedno, zda lineární či cyklická, každopádně prázdnota.
"pravidelnost hodin byla obrazem přesnosti vesmíru. preciznosti ve stvořitelském výkonu boha. hodiny tedy byly především obrazem. jako umělecké dílo. tak se to mělo. hodiny byly jako umělecké dílo, laboratorní práce, otázka. později se to změnilo. a hodiny přestaly být otázkou. místo toho se staly odpovědí."
"chtěli pomoct. v předmluvě k binet-simonovu testu je to napsané jasně a zřetelně, ale člověk to věděl už tehdy. chtěli pomoct dětem i společnosti. lokalizací těch zaostalých nebo přímo narušených, aby mohli jít do internátní školy nebo do ústavu a dostalo se jim péče, kterou potřebovali. tak to mysleli. chtěli pomoct obětem evoluce."
"holčička žádala o pozornost. žádala jen o to, aby byla viděna. ale dostalo se jí hodnocení: ty jsi ale šikovná."
"největší pavučiny měly v průměru možná 75 centimetrů. plus vlákna ke kmenům stromů, na kterých držely. my jsme se usnesli, že pavučiny nesmí nikdo rozbít, to bylo mezi dětmi pravidlo, pavučina byla tak velká a pavouk tak malý, člověk věděl, jak se asi namakal, než ji udělal. sestra ragna, která na zahradu dohlížela, je smetala koštětem. pokaždé, když to udělala, se rozhostilo ticho tak smrtelné, že se vždycky zastavila a dívala se kolem sebe. nechápala to, tolik dětí, jež najednou stály zcela bez pohnutí."