v květnu roku 2009 jsem uskutečnila z hlediska food byznysu zcela jistě přelomový vhled do příchutí tic taců. otestovala jsem totiž variantu piňa colada. už vím, že jsem to neměla dělat. však jsem také své čtenáře na nebezpečí chuťové smrti upozornila.
čas je ale mocný lékař, a tak jsem se po téměř dvou letech odhodlala ve výzkumu pokračovat. z impulzivního regálku u albert pokladny na mě totiž svůdně mrkala novinka grape & litchi. ty vogo!
chcete-li zažít chuťovou dekonstrukci v přímém přenosu, čtěte dál. právě otevírám krabičku...
sladká, hodně sladká chuť se pomaloučku mění ve svéráznou, avšak jemnou a příjemnou chuť liči.
aha, už se objevují tóny hroznového vína, respektive kyselejší podkres.
liči se vrací, pak zase hrozno, a na chvíli opět liči.
teď znovu kyselost, a ještě větší kyselost.
finiš přechází do kyseliny. konkrétně jablečné s ostrým nádechem citronové a vinné.
něžnost liči je přebita fádní kyselostí. každý další tic tac tak ztrácí svůj liči šarm a přibližuje se vitacitu.
to se mi neíbí :/
vracím se zpátky k lemon & honey, k variantě, která naprosto harmonicky kombinuje ovocný drive citronu s uklidňující sladkostí medu. jo, to je jednoznačně favorit roku 2011!
