ačkoli jsem si na jaře zaplatila kurz sumi-e od česko-japonské společnosti, rozhodla jsem se nakonec ve výuce pokračovat samoukou. kurz totiž začínal už v 17.30, což radikálně snižovalo pravděpodobnost mojí účasti a tak jsem zhruba půlku lekcí prošvihla. kromě toho lektorka zastávala teorii, že na správný postup sami nějak přijdeme. s češtinou to moc nepřeháněla a nechávala naší tvorbě dost volný průchod. takže správnou stranu papíru jsem odhalila při lekci čtvrté (kreslí se na tu hladkou), téma lekce třetí až dnes při prohlížení mojí nové učebnice (divoká orchidej to byla) a lepení papíru na tvrdý podklad nechápu doteď.
naopak domácí kurz proběhl úspěšně, řekla bych. pomůcky se vešly zhruba do tisícovky (učebnice od yolandy, dva štětce, rýžový papír, tuš a leták z globusu jako tréninkový podklad) a to je tak zhruba všechno, co je zapotřebí.
na sumi-e je oproti ostatním technikám okouzlující hlavně to, že se nemusíte bát přetáhnutí, kaňky ani nevydařených pokusů. buď to zkusíte znovu, protože je to hotové cobydup anebo budete nedokonalou verzi vydávat za uměleckou (můj styl). pokud jste někdy chtěli sumi-e vyzkoušet, nežinýrujte se, je to geniální relax.
brunhilda doporučuje!
