když jsem se letos odhodlala poprvý ochutnat makronky i navzdory jejich ceně (v paulovi toho času 59 kč, teď už dokonce 62 kč), netušila jsem, že to bude láska na první kousnutí. kulatá, křehká, pistáciová. mňam!
chutnala tak dobře, že jsem už nedokázala sebrat odvahu a ochutnat další. co kdyby nebyla tak dobrá? jenže přišly větší pochybnosti a obavy. co kdyby nedejbože některá byla lepší než ta pistáciová?
trn z paty mi vytrhl narozeninovej dárek. paulova sada šesti příchutí.
tmavá čokoláda - dost hořká, až trochu smutně suchá
kokosová - sice slaďoučká, ale ne dost výrazná
malinová - odvážná chuť doprovázená křupáním ovocných semínek
citrónová - parádne lehoučká kyselost a ideální křehkost
karamelová - poněkud rozteklá sladkost
pistáciová - jemně oříšková a vláčná
a výsledek? zelená je stále favoritka, ovšem po bok se jí zařadila křehká citrónová. ta totiž perfektně kombinuje tu správnou makronkovou cukrovou brutalitu s příjemnou kyselostí. příště beru velkou!