milenci byli taky...
"nežádat mnoho. příliš o sobě nemluvit."
"vedra. toužím po něčem, co neumím pochopit a vyjádřit. chtěla bych jet někam daleko za někým takovým jako já. jenže skutečnost nejsou iluze. trčím v Parkové ulici, která je naštěstí v létě moc hezká a jiná než ostatní."
"mám ve své samotě kamarádku, mouchu. když je v pokoji teplo a něco jím, poletuje kolem mě. už několik týdnů."
v neděli obvykle bývám sama. čas plyne tiše, nic nechci, nic neočekávám. bude tak, jak má být, už se nebudu vzpírat."
"včera mi spadl na zem ovladač od televizoru, jsem zoufalá!"
...
"milá Heňko, teď zas nejsem v nejlepší formě já. dívám se do zrcadla skoro zhnusená. ale doufám, že mě to přejde. člověk si prostě musí na to prašivění zvyknout."
"mým největším přáním je, aby mě povolali do armády a rozkazovali mi, co mám dělat, a aby mi všechno naprogramovali. abych si nic nemusela brát na vlastní triko. tušila jsi, že život v kapitalismu bude tak těžký?"
milenci byli taky...
prej Ionesco třetího tisíciletí. ach ano, to by mohl bejt, je totiž naprosto úchvatnej!
"bude si myslet, že jde o nějaké improvizované erotické dobrodružství, konečně uskutečněný sen, ale bude tam, aby si odpykal své chování, minulé, budoucí, nemůže popřít, že má penis, varlata, ty přívěsky, co z lidských jedinců dělají muže, možného milence, potenciálního přiléhače či jednu z těch pijavic, co odmítá odejít a fňuká, dovolává se lásky, imaginárních pout, jako by byl domácí kočka nebo pečetní prsten zděděný po uctívaném otci. nebudu se na něj zlobit, že je mužský, na zamračenou oblohu se člověk také nezlobí a jenom blbci si klekají před každým parpskem slunce."
"člověk by se musel dožít pěti či deseti století, aby dozrál, aby byl uvážlivý, nepřeskakoval už bezdůvodně od dobré nálady ke smutku, od nadšení k zoufalství, a měl dostate zkušeností, aby byl schopen váhajícímu dítěti smysluplně poradit."
"muže nikdy dost nevychválíš, a chce-li si inteligentní žena i toho nejhloupějšího manžela udržet, musí ho pořád dokola přesvědčovat, že tu vidličku, kterou si dává do úst šlachovité maso, co sami dva přežvykují v ošuntělé kuchyní, jelikož je hloupý a neumí vydělat dost peněz, vynalezl právě on."
"hlavně se nepokoušejte vzít si život. Damien nemá rád smrt, však víte. dotklo by se ho to a vaše matka by mu určitě přišla dělat výčitky, které by ho hlodaly řau týdnů."
"jsou takoví, co mají v lebce nekonečný svět, narážejí do planet a pálí se o hvězdy, prostě blázni, politujme se už jen ze strachu, že jimi budeme jednou také. jiní naopak mají pohodlné jachty, s nimiž mohou podnikat vnitřní okružní plavby, bezpečné navzdory bouřím, vichřicím a tajfunům; tihle privilegovaní jsou hodni závisti a my jim závidíme."
"Damien je dítě moderních časů, joseph lituje, že jsme se nenarodili o století dřív, jiná doba a tehdejší východa by z něho určitě udělaly syna, který by spíš odpovídal jeho představám. my jsme se ale podřídili současným mravům, nechali ho skákat po křeslech, dávali mu zákusky, když odmítal maso, nesouhlasili s vychovateli, pokud ho trestali, a celých pět let jeho poberty jsme snášeli jeho urážky. ještě dnes se na nás občas oboří, jako by se jeho dávné pubertě podařilo překročit práh dospělosti a dál nás kropit svým jedem."
"abych vám řekl pravdu, láska je nám doopravdy lhostejná, nikdy na ni nemyslíme a vzpomeneme na ni leda mimoděk, asi jako když ateista zvolá Bože můj, když někam založí svu kreditní kartu."
"moje příběhy jsou noční můry, jsou to stavy úzkosti. vyjadřuju jimi věci, na které pořád myslím. věci, které jsem možná viděl ve skutečnosti a teď se je pokouším vyjádřit parabolou, metaforou. funguje to jako vymítání ďábla. pokaždé, když dodělám nějaký komika, cítím úlevu."
"od prvního obrázku víš, že to dopadne špatně. a že z toho bludného kruhu není úniku."
a je to tady.
poprvý od 1. prosince jsem nedodržela předsevzetí. v pátek a sobotu jsem se 100% flákala a nic nenakreslila do projektu 365xbrunhilda! (na programu bylo totiž tolik degustací, že na kreslení nebyl čas.) klepněte mě přes prsty, opovrhujte mnou, smějte se. ale je to tak.
každopádně platí, že za každej vynechanej den cáluju 100 kč. a jelikož jste mi nikdo neporadil na co přispívat, vybrala jsem si sama - trestných 200 kč putuje na skutečnýdárek.cz. konkrétně kupuju čtyři kanystry na vodu.
teď mě, prosím, omluvte, jdu si pořídit devítiocasou kočku a zpytovat svědomí. au!
milenci byli taky...
"proto jsem k ní přece začal chodit - aby mě někdo poslouchal, jako v tom filmu o doktorch v New Yorku a holkách, co se u nich válejí na pohovkách a mluví o depresích. o špatném sexu. o smutku po sexu. a nakonec se s těmi doktory vyspí. dávali to v televizi."
"sebevrahy nemá nikdo rád. možná proto, že jim lidi závidí tu odvahu, kterou sami nemají. odvahu udělat ten krok, odvahu riskovat. nejvíc sebevrahy nemá rád Jégr. byl to on, kdo na kříž přibil cedulku sebevraždy hlaste v recepci. nikdo ale nic nehlásil. jen na ni někdo připsal zlomte vaz."
"jako holka jsem sem často chodila. - jako prostě k tomuhle hrobu? - ne. jako na hřbitov. - jen tak? - jo. četla jsem si náhrobky a uklidňovala se, že některý lidi umřeli mladší, než jsem já. - a pomohlo to? - ne. dělám to furt."
milenci byli taky...
]]>lidi se mě ptaj, tak co, jak ti to jde? já vám to teda povim. jde to, ale dře to!
každej den přemejšlim, co stvořim a zveřejnim. rčení "jít s kůží na trh" je sakra blízko pocitu, kterej denně prožívám. jelikož neni čas strčit všechno, co se nepovede do šuplíku. neni čas na hrdinství. i sebevětší krávovina se musí vyblejsknout a odpostovat. protože jinak bych nic nestihla...
na světě existuje zhruba tak bambilion věcí, který potřebuju malovat. a proto vznikla 365ka. aby aspoň zlomek z nich našel svoje místo. nebo spíš moje.
a tak kreslim na gauči, u stolu, v tramvaji, po kavárnách. a říkám si, že když už jsem zvládla padesát dní, zvládnu i těch třistapětašedesát!
tipy & triky od brunhildy
* balte jak vám ruce narostly.
* přidejte špetku domácích potřeb.
* ale hlavně, hlavně ať to neni od profíků.
p.s. i letos budou novinky v designu, ale až po ježíškovi :)
souhrn těch předchozích v loňskym postu.
]]>už dlouho pokukuju po odvážlivcích, kteří dokážou dělat něco se železnou pravidelností. uplést bič sama na sebe jsem párkrát zkusila též. výsledek? fiasko.
moleskine týdeníček vydržel půl roku, papírová knihovnička dokonce jen dva měsíce. o pravidelném cvičení, konzumaci ovoce, či jiných prospěšných aktivitách raději nemluvě.
o to větší obdiv má ranní ptáče za každodenní focení, kate bingaman-burt za překreslení každičký koupený věci, neznámý cirkusák za hodobóžový kreace z balonků.
ale! sbírám koule až z parket a pouštim se do toho. tentokrát už fakt jo. rozjíždim vlastní projekt 365x brunhilda - každý den aspoň jedna kresba, malůvka či skica. a žádný štráchy s novoročním předsevzetím. rovnou teď a tady. respektive od 1. prosince.
a jelikož štábní kultura musí bejt, projektu 365x brunhilda věnuju spešl tumblr účet. vyzkoušim ho a navíc budu tak trochu soutěžit s brundibárou a její snídaňovou ultimate challenge na instagramu.
tumblr vs instagram, žrádlo vs umění!
ovšem přátelé, tim tuhle virtuální jízdu ještě zdaleka nekončíme. za každý vynechaný den nasypu do kasičky 100 kaček. a pokud to budu flákat (není možná!), peněz bude hodně a věnuju je na charitu.
mno a od vás bych kromě burácivého fandění hip-hap-hop! potřebovala poradit - kam by peníze za lenost měly putovat?
čerstvě deflorovaná dívka a jiné příběhy
octárna a jiné příběhy
p.s. edward gorey anebo taky ogdred wear...
nebyl brit
nebyl si jist, jestli je gay či ne
zbožňoval balet, kožešinové kabáty, tenisové boty a kočky
děti nijak zvlášť ne...
"šla bych s ním, dala bych mu, ale musel by mi slíbit, že to bude z lásky."
"v této chvíli je středem všeho osamělý muž, jenž sedí za psacím stolem."
"a za trest teď napíšeš tisíckrát: jsem tak strašně sám."
"vyprav se na cestu. už houká tvůj čajník."
"roztrhej vše, co jsi za celý den napsal, spláchni to do záchodu, potom se odeber k moři, stůj na břehu a čekej, až ti vlna tvou báseň přinese k nohám."
"člověk by měl být dobrý, lidé jsou v podstatě dobří, člověk by měl mít rád lidi atp. proč ne, ale neleze to z huby.
"teď zrovna věřím v hrnek, který zvedám k ústům, věřím v kávu v něm, v cukr v té kávě. co jiného mi zbývá?"
(ty dva poslední texty jsem si ohnutym růžkem poznačila už loňský září. a zapomněla na ně. je svym způsobem kouzelný nic si nepamatovat - to překvapení potom, zas a znova!)
]]>
jeden steh mi utekl, hajzlík...
]]>
slunečný podzim v schoenbrunnu. ach!
]]>
já nevim - kterou vybrat?
"...je v Japonsku možné vytáhnout si z automatu obnošené dívčí prádlo?
neuvěřitelné, ale pravdivé. v roce 1993 se ve čtvrti červených luceren v japonském městě Čiba (v bezprostřední blízkosti Tokia) vynořil první prodejní automat na obnošené spodní kalhotky a punčocháče mladých děvčat. zdvihla se proti tomu sice bouře protestů, ale úřadům bylo velmi brzo jasné, že nemají žádnou pádnou záminku, aby proti tomuto prodeji zakročily. obchodníci v Japonsku potřebují úřední povolení pro každý druh zboží, ať už prodávají cokoliv. nikoho však ani ve snu nenapadlo, že vynalézavé žačky spolu se skrupulózním majitelem sex-shopu přijdou na to, že můžou zpeněžit i použité dívčí spodní prádlo (v přepočtu v ceně 50 eur za kus). a tudíž proti takovému obchodu ani žádný zákon neexistoval."
p.s. ta kniha je dost blbá (zastaralá a zaměřená na Německo), ale pár perliček se v ní najde. navíc si v ní návštěvy během pobytu na záchodě rády listujou, tak si ji nechávám...
]]>
fešanda v celý svý kráse. aspoň teda podle mě krásná je...
jen toho suku u ucha je škoda. ten se, sígr, vynořil až když jsem začala dlabat a nebylo návratu. dřevo si dělá, co chce a vy se koukejte přizpůsobit. tak to prostě je...
a pro ty, co jim unikl tweet z minulýho týdne ještě fotodokumentace toho, jak kočička vznikala. v potu a slzách. nervozitě a pochybnostech. každou chvíli vypadala jinak - jako buldoček, jako retardovaná kočka, jako divnej pes. až po 2,5 dnech se z ní stala grumpy.
NO!
]]>
"být chudá, ošklivá a navíc inteligentní, to člověka v naší společnosti odsuzuje k vystřízlivění a k pochmurné budoucnosti, na niž je třeba si začít zavčas zvykat. krása omlouvá všechno, dokonce i neslušnost."
"myslím, že můžeme udělat jen jedinou věc: najít úkol, kvůli kterému jsme se narodili, a co nejlépe ho splnit, dát do toho všechny síly, nesnažit se dělat nemožné a nemyslet si, že je v naší živočišné přirozenosti cokoli nadpřirozeného. jenom tak můžeme získat pocit, že ve chvíli, kdy si pro nás přijde smrt, budeme dělat něco tvůrčího. svoboda, rozhodování, vůle - to všechno jsou přeludy. myslíme si, že jsme schopni vyrobit med, aniž bychom museli sdílet osud včel. ale i my jsme obyčejné včelky předurčené k tomu, aby splnily svůj úkol a umřely."
kurňapes, tohle tesat do kamene. protože tak to taky mám. pár sekund chvíle života, kdy by člověk klidně i umřel. ale hodně rychlo to přejde, takže pak už se smrti zase jenon musíte bát: "protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. je to pomíjející seskupení věcí ve chvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň."
]]>
rozhodla jsem se věnovat i menším formátům. dost ušetřim, víc si toho vyzkoušim a navíc můžu využít i všední dny, kdy je míň času.
