já nevim - kterou vybrat?
"...je v Japonsku možné vytáhnout si z automatu obnošené dívčí prádlo?
neuvěřitelné, ale pravdivé. v roce 1993 se ve čtvrti červených luceren v japonském městě Čiba (v bezprostřední blízkosti Tokia) vynořil první prodejní automat na obnošené spodní kalhotky a punčocháče mladých děvčat. zdvihla se proti tomu sice bouře protestů, ale úřadům bylo velmi brzo jasné, že nemají žádnou pádnou záminku, aby proti tomuto prodeji zakročily. obchodníci v Japonsku potřebují úřední povolení pro každý druh zboží, ať už prodávají cokoliv. nikoho však ani ve snu nenapadlo, že vynalézavé žačky spolu se skrupulózním majitelem sex-shopu přijdou na to, že můžou zpeněžit i použité dívčí spodní prádlo (v přepočtu v ceně 50 eur za kus). a tudíž proti takovému obchodu ani žádný zákon neexistoval."
p.s. ta kniha je dost blbá (zastaralá a zaměřená na Německo), ale pár perliček se v ní najde. navíc si v ní návštěvy během pobytu na záchodě rády listujou, tak si ji nechávám...
fešanda v celý svý kráse. aspoň teda podle mě krásná je...
jen toho suku u ucha je škoda. ten se, sígr, vynořil až když jsem začala dlabat a nebylo návratu. dřevo si dělá, co chce a vy se koukejte přizpůsobit. tak to prostě je...
a pro ty, co jim unikl tweet z minulýho týdne ještě fotodokumentace toho, jak kočička vznikala. v potu a slzách. nervozitě a pochybnostech. každou chvíli vypadala jinak - jako buldoček, jako retardovaná kočka, jako divnej pes. až po 2,5 dnech se z ní stala grumpy.
NO!
"být chudá, ošklivá a navíc inteligentní, to člověka v naší společnosti odsuzuje k vystřízlivění a k pochmurné budoucnosti, na niž je třeba si začít zavčas zvykat. krása omlouvá všechno, dokonce i neslušnost."
"myslím, že můžeme udělat jen jedinou věc: najít úkol, kvůli kterému jsme se narodili, a co nejlépe ho splnit, dát do toho všechny síly, nesnažit se dělat nemožné a nemyslet si, že je v naší živočišné přirozenosti cokoli nadpřirozeného. jenom tak můžeme získat pocit, že ve chvíli, kdy si pro nás přijde smrt, budeme dělat něco tvůrčího. svoboda, rozhodování, vůle - to všechno jsou přeludy. myslíme si, že jsme schopni vyrobit med, aniž bychom museli sdílet osud včel. ale i my jsme obyčejné včelky předurčené k tomu, aby splnily svůj úkol a umřely."
kurňapes, tohle tesat do kamene. protože tak to taky mám. pár sekund chvíle života, kdy by člověk klidně i umřel. ale hodně rychlo to přejde, takže pak už se smrti zase jenon musíte bát: "protože krásné je to, co vnímáme, když se to děje. je to pomíjející seskupení věcí ve chvíli, kdy vidíme krásu i smrt zároveň."
rozhodla jsem se věnovat i menším formátům. dost ušetřim, víc si toho vyzkoušim a navíc můžu využít i všední dny, kdy je míň času.
