během víkendu proběhl audit vernisáže. o interpretaci výsledku napovídá zvolená pixlromatic šablona. worn. až jsem z toho propadla pravé a hluboké podzimní depresi. na přijatelnou mínusovou úroveň jsem se totiž dokázala dostat jen když jsem z nákladů vynechala matriál na samotné obrazy. tak se to ale asi nedělá, že?
takže mi, prosimvás, dávejte vědět, když budete mít v okolí sběrnej kontejner. zaskočim ho omrknout...
když jsem se letos odhodlala poprvý ochutnat makronky i navzdory jejich ceně (v paulovi toho času 59 kč, teď už dokonce 62 kč), netušila jsem, že to bude láska na první kousnutí. kulatá, křehká, pistáciová. mňam!
chutnala tak dobře, že jsem už nedokázala sebrat odvahu a ochutnat další. co kdyby nebyla tak dobrá? jenže přišly větší pochybnosti a obavy. co kdyby nedejbože některá byla lepší než ta pistáciová?
trn z paty mi vytrhl narozeninovej dárek. paulova sada šesti příchutí.
tmavá čokoláda - dost hořká, až trochu smutně suchá
kokosová - sice slaďoučká, ale ne dost výrazná
malinová - odvážná chuť doprovázená křupáním ovocných semínek
citrónová - parádne lehoučká kyselost a ideální křehkost
karamelová - poněkud rozteklá sladkost
pistáciová - jemně oříšková a vláčná
a výsledek? zelená je stále favoritka, ovšem po bok se jí zařadila křehká citrónová. ta totiž perfektně kombinuje tu správnou makronkovou cukrovou brutalitu s příjemnou kyselostí. příště beru velkou!
že jo :)
◀
1
of
4
▶
knír si nechat narůst nemůžu, tak jsem si udělala alespoň nějaké plyšové. na počest hnutí movember.
"Mo Bratři pomáhají změnit pohled na zdraví mužů tím, že jsou po 30 listopadových dnů chodícími a mluvícími billboardy a svými činy a slovy na veřejnosti i v soukromí zvyšují povědomí o často opomíjeném zdraví mužů."
to do list na vernisáž. to mě teď zaměstnává po večerech a víkendech...
hrozně ráda nakupuju starý rámy na aukru. respektive ráda je používám a za rozumnou cenu jdou sehnat obvykle jen na aukru. kontejnery jsou totiž poslední dobou obsypaný hlídkama překupníků a solidní kousky (čehokoli) jsou hned rozebraný. obyčejnej pracující občan tak nemá šanci se sběrem odpadků obohatit. ale nechme sebelítost stranou, původně jsem chtěla jen napsat o tom, jak ráda mám v ruce historii, něčí minulost a trauma z obšacovaných kontejnerů se do toho vloudilo omylem.
zkrátka pošramocený rám, který už někde doma visel a vystřídalo se v něm několik obrazů je takový malý kouzlo. navíc jsou tyhle retro blondely festovní, propracovaný a hlavně ze dřeva. je jedno, jestli je přemaluju na bílo nebo ne, stejně vždycky tak nějak smrdí starobou. a největší dobrodružství je když rám dorazí i s fotkou nebo obrazem. říkám si, kdo si asi vybral do bytu tak hnusnou krajinku? anebo ji maloval? páni, pak neni vlastně tak strašná, musel bejt fakt šikovnej... je po někom z rodiny anebo jen ležel u popelnice a já teď hmatám na bůhví jakou lahůdku?
no a smozřejmě největší adrenalin je, když se pod povrchem objeví druhá - tajuplná vrstva. je to jako rodinný tajemství. pro vás je to něco normálního, ale pro objevitele zbrusu novej svět. tak jsem dneska spekulovala, proč se někdo v roce 1945 rozhodl ten holčičí portrét zakrýt kresbou vlčáka. že by se ta baculatá paní radši než na sebe dívala na pejska? nebo si manžel konečně pověsil do pracovny největšího miláčka? možná se rozhodli společně. možná ne...
tenhle blogísek kolegy z japonska mě zaujal natolik, že jsem se rozhodla pro toliko oblíbený copy&paste. od teď si budu vést moleskine týdeníček v podobném stylu. uznávám, je to trochu srabácká verze oproti zaznamenávání téměř všeho, co se za den uděje, ale uznejte, že kreslit si v práci není úplně košér. týdenní frekvence mi teda přijde jako fér kompromis.
abych svou vůli trochu podpořila, rovnou jsem si jeden (růžový:) moleskine objednala. vzhledem k jeho ceně věřím, že malované zápisky skutečně dělat budu...
a jako příslib první týden: záznam z pondělní debaty s vladimírem franzem:
focení budu muset dopilovat. asi toho moc nepřečtete, že?
je to dost čerstvý, takže ještě nevim, jak s tim naložit. zatim mini shrnutí:
jsem ráda, že jsem někdy v těch třiceti letech zvládla...
vyřezat betlém ze dřeva a namalovat obrazy
dojet na kole do drážďan a zase zpátky
zjistit, že funkční prádlo pomáhá
longboardovat
podívat se do NY i Afriky
trochu si věřit
adoptovat černouška na dálku
řídit a pracovat
najít si kluka
jít na pláž a do lesa
splavit rýn a zahlídnout jelena
mít vlasy do pasu i na ježka
říct "zkusim to" a fakt to udělat
vyhrát baťoh plnej sladkejch tyčinek
tancovat orient, country, polku i hip hop
něco jsem dost možná už prošvihla, ale co už...
skok z letadla, bunjee jumping a další dávky adrenalínu
naučit se lyžovat
bejt strašně bohatá
absolvovat erasma
opilá usnout v tramvaji
něco si zlomit a nechat si sádru podepsat
tancovat celá v bílym jak kikina
žehlit trenky a košile
co snad ještě stihnu...
dojet na kole do vídně a dál a dál...
svatbu, cestu kolem světa a spoustu dětí
přespat v džungli a na pláži
uvařit tříchodový menu
mít chatu někde u lesa a pít dobrou kávu na zápraží
napsat knihu, aspoň krátkou...
vidět delfína a velrybu
budovat jen samý sociální jistoty
doběžkovat až na sněžku
naplnit album dětskýma fotkama
luštit křížovky v důchodu
bejt někdy trochu punk!
P.S. post načasován na "September 17, 2012 at 4:05 AM" ale ten obsah budu ještě pilovat :)