letos nevyndavám svůj designový hogo fogo věnec a jdu raději do živého. kašlu na všechny ty serepetičky a prostě si užiju vůni jehličí.
(mimochodem, náklady 350 Kč u velkého korpusu, čas výroby ani ne 1 minuta :)
ačkoli jsem si na jaře zaplatila kurz sumi-e od česko-japonské společnosti, rozhodla jsem se nakonec ve výuce pokračovat samoukou. kurz totiž začínal už v 17.30, což radikálně snižovalo pravděpodobnost mojí účasti a tak jsem zhruba půlku lekcí prošvihla. kromě toho lektorka zastávala teorii, že na správný postup sami nějak přijdeme. s češtinou to moc nepřeháněla a nechávala naší tvorbě dost volný průchod. takže správnou stranu papíru jsem odhalila při lekci čtvrté (kreslí se na tu hladkou), téma lekce třetí až dnes při prohlížení mojí nové učebnice (divoká orchidej to byla) a lepení papíru na tvrdý podklad nechápu doteď.
naopak domácí kurz proběhl úspěšně, řekla bych. pomůcky se vešly zhruba do tisícovky (učebnice od yolandy, dva štětce, rýžový papír, tuš a leták z globusu jako tréninkový podklad) a to je tak zhruba všechno, co je zapotřebí.
na sumi-e je oproti ostatním technikám okouzlující hlavně to, že se nemusíte bát přetáhnutí, kaňky ani nevydařených pokusů. buď to zkusíte znovu, protože je to hotové cobydup anebo budete nedokonalou verzi vydávat za uměleckou (můj styl). pokud jste někdy chtěli sumi-e vyzkoušet, nežinýrujte se, je to geniální relax.
brunhilda doporučuje!
zlatou edici jota budu muset víc prozkoumat...
"Jeden starý muž přišel s pytlem hlíny přes rameno, v hlíně se to hemžilo mravenci a žížalami. Jakmile přisotupil k oltáři, všechny ženy v elegantních kloboucích se odtáhly od uličky, dlouhé šňůry perel se jim vychýlily na stranu, jako by se pod nimi naklonila paluba lodi. Když venkovan vyprázdnil na oltář svůj pytel a všude se rozlezli černí mravenci, kněz ve svém čistém rouchu couvl dozadu. "No tak, obraťte tyto škůdce na křesťanství!" zakřičel farmář. "Vezmu je domů, aby obrátili na víru i ostatní, pak mi snad přestanou žrát obilí a nechají mi něco, z čeho budu moct žít."
"Ti tmaví muži a jejich ženy tady nesmějí nakupovat ani jezdit tramvají, řekl, že je to nezákonné. Dokonce ani si dát oběd v restauraci. Pokud se některý z nich chce vymočit, když zrovna kope příkop na Pennsylvania Avenue, anebo se chce napít, musí jít dvě míle po Sedmé ulici, aby našel restauraci, kde mu dovolí dotknout se sklenice nebo použít záchod. Je to divné. Být sluhou, mít malý plat, to není nic zvláštního. Všechny bohaté Mexičany kdysi zvedali z kolébky sluhové. Ale všichni pijí ze stejné karafy na vodu, z níž se plní pánova sklenice, a používají ten stejný záchod, ještě teplý po pobytu patróna. V Mexiku by nikdy nikoho nenapadlo oddělovat ty dva proudy moči."
"Ten stařec musí mít ještě šťávu," řekla Carmen Alba. "Stařec?" vyprskla pepetua. "Není mu ještě ani šedesát. Vy jste fakt ještě děti, nic nevíte. Čím déle se šťáva vaří, tím je pikantnější."
"Ta slova byla napsána v temných, tichých pokojích. Jak dokážou čelit jasnému, hlučnému světu? Vy to musíte vědět. Rozdíráte svou kůži a vyléváte se na plátna. A pak necháte kurátory, aby rozvěsili Vaše vnitřnosti po galeriích, napospas společenským klepům. Dá se to přežít?"
po delší době spokojenosti s českým pohostinstvím (zejména v táboře a poděbradech) jsem zase jednou dostala ťafku přímo po čumáku. na tradičním nedělním cyklovýletu jsem se chtěla občerstvit ve family hotelu okoř jako obvykle. bohužel cukry v těle došly dřív, než jsem čekala, zpanikařila jsem a zastavila už v relax parku modrá stodola u horoměřic. jsem radši měla padnout hlady, než absolvovat tenhle (nejen) gastronomický zážitek.
salát s marinovaným feta sýrem zněl jako neškodná svačina, která se nedá zkazit. ale jo, dá: feta sýr vypadal jako balkaňák z billy a o marinování se mu mohlo leda tak zdát. haló, pár kapek oleje není marinování! co mě ale rozhodilo ještě víc bylo to, že obsluha nerespektovala moje odhodlání nedat dýško. slečna se s drobnými nechtěla a nechtěla vrátit. jenže já takhle radikálně řešim nespokojenost v restauraci opravdu jen párkrát za rok, takže když už k tomu dojde, nic mě nezastaví! tak jsem si o 23 káčé řekla. a ona místo omluvy a zhrození, že si moje "díky" vyložila špatně, začala mektat něco o tom, jak jsem jí přece řekla "dobrý". omyl se stát může, ale vždycky jen na straně obsluhy, to už by těm slušnějším podnikům mohlo dojít.
pro porovnání real:
vs upoutávka na webu:
pár nákupů v ikea, míček z thajska, omástrovaná vrtačka a konečně pověšené star wars duo (slabý dva roky to trvalo...).
pár nákupů na aukru, stříbrná akrylka, orchidej a voilá!
další depka knížka do party. narušené dětské dušičky, zlámané prsty a navrch jedno uhoření. hoeg by asi napsal, že je jedno, zda lineární či cyklická, každopádně prázdnota.
"pravidelnost hodin byla obrazem přesnosti vesmíru. preciznosti ve stvořitelském výkonu boha. hodiny tedy byly především obrazem. jako umělecké dílo. tak se to mělo. hodiny byly jako umělecké dílo, laboratorní práce, otázka. později se to změnilo. a hodiny přestaly být otázkou. místo toho se staly odpovědí."
"chtěli pomoct. v předmluvě k binet-simonovu testu je to napsané jasně a zřetelně, ale člověk to věděl už tehdy. chtěli pomoct dětem i společnosti. lokalizací těch zaostalých nebo přímo narušených, aby mohli jít do internátní školy nebo do ústavu a dostalo se jim péče, kterou potřebovali. tak to mysleli. chtěli pomoct obětem evoluce."
"holčička žádala o pozornost. žádala jen o to, aby byla viděna. ale dostalo se jí hodnocení: ty jsi ale šikovná."
"největší pavučiny měly v průměru možná 75 centimetrů. plus vlákna ke kmenům stromů, na kterých držely. my jsme se usnesli, že pavučiny nesmí nikdo rozbít, to bylo mezi dětmi pravidlo, pavučina byla tak velká a pavouk tak malý, člověk věděl, jak se asi namakal, než ji udělal. sestra ragna, která na zahradu dohlížela, je smetala koštětem. pokaždé, když to udělala, se rozhostilo ticho tak smrtelné, že se vždycky zastavila a dívala se kolem sebe. nechápala to, tolik dětí, jež najednou stály zcela bez pohnutí."
pokračování české grotesky očima poláka.
"egon bondy napsal: s něžnou opatrností prdím, abych se neposral. kritici to pak označili za manifestační odtržení od oficiální kultury poznamenané konformismem."
"její manžel se jmenoval antonín vyskočil, ale přijal umělecký pseudonym quido maria vyskočil. v praze to však bohužel nikdo nerespektoval a všichni mu říkali ježíšmarjá hopsasa."
"musel jsem s tím ven! vylézt z almary? to jste řekl moc dobře. no, a tak jsem se nejdřív kouknul na internet. bez internetu bych si netroufnul. spousta lidí jako já /věřící policista/ by někde potmě seděla se svým já, kdyby neexistoval internet."
"na pražské vernisáži poskytl umělec /david černý/ rozhovor dánské novinářce a informoval ji, že skládací ježíš vznikl na objednávku katolické církve v česku. to víte, po komunismu máme spoustu chrámů vydrancovaných."
"můžete o češích mluvit, jak nejhůř chcete - nehne to s nimi. nanejvýš přitakají, že máte pravdu. ale jen co se dovědí, že benzin zdražil, nepřestanou nadávat."
"v hymnách světa se jde, kráčí, pochoduje, dobývá a nese prapor. v české hymně... se pravděpodobně leží. co jiného se také dá dělat v ráji?"
"každý zlomek vteřiny, kdy vnímáme zeď, nás utvrzuje v domněnce: pevná-překážka-jíž-nelze-projít. kolik milisekund denně zachycují naše smysly zdi, dveře, podlahy, stropy, okna? kolik nanosekund denně, aniž si to uvědomujeme, přijímáme hranice a meze?
kolik nanosekund denně, uvažoval. bilion? a to se bavíme jen o architektuře a úplně pomíjíme další kategorie jevů, které nás všechny současně zaplavují sugescemi svých hranic - kategorie, jako jsou percepční psychologie, biologie, fyziologie, chemie, aeronautika, hydrodynamika, laserová fyzika a vlastně všechny obory, které si kdy člověk vymezil.
proto jsou lidská mláďata tak dlouho bezmocná, i když se každou vteřinu neuvěřitelně rychle učí. potřebují si osvojit základní sumu poznatků, kritické množství sugescí, aklimatizovat se pro přechod od čistého vědomí k našemu běžnému vnímání prostoru a času.
dětství je základní škola smrtelnosti. ti nebozí tvorčkové musejí čelit takovému přívalu sugescí, že není divu, že jim trvá roky, než poprvé doplavou do klidných vod samostatného myšlení. je s podivem, že jejich první slovo není "pomoc!" ačkoli možná je - jejich pláč."